Od mala jsem tíhla spíše k dynamickým sportům, věnovala jsem se sportovní gymnastice, baletu, atletice apod. Na jógu jsem narazila až v rámci tělocviku na vysoké škole, kdy jsem si ji zapsala jen kvůli tomu, že se mi prostě nejvíc hodila do rozvrhu. V té době mi přišla „bolavá“ (kvůli mým zkráceným svalům) a nudná (vzhledem k typu lekce a mé neschopnosti se na chvíli zastavit). Vrátila jsem se k ní až později, kdy mi stejně dynamická kolegyně a kamarádka v jednom, opakovaně vychvalovala lekci, na kterou chodí. Vyrazila jsem tedy na Vláďu Mikuláše a najednou jsem byla překvapená, že jóga může být zábavná, svižná a hlavně, že mě baví. To vše dohromady mi v začátcích pomohlo vypořádat se s tím, že všechno nejde hned a cesta navíc nemusí být až tak pohodlná, jak jsem si myslela. I když jsem od té doby s jógou nepřestala, v podstatě jsem se na začátek vracela 2x (mám dvě malé, řekněme dynamické děti) a postupně jsem začala víc oceňovat i psychický odpočinek, který mi jóga přináší. 

Jóga je perfektní spojení síly a flexibility, její filozofie je plná krásných myšlenek aplikovatelných do běžného života a … 

mohla bych napsat spoustu dalších superlativ, ale co je nejdůležitější, dělá mi prostě radost a budu ráda, pokud bude dělat radost i vám.